Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příprava k boji

Postaveni před úkol vést družstvo nepřátelským územím do postavení nepřítele, co uděláte, jak se nejlépe připravit na takovou akci, jak budete reagovat na nepřátelskou palbu, ba především jak vůbec nepřítele najít a jak vést úspěšný útok?

Pro tento účel existuje připravený postup o šesti logických krocích, které musí být pro takovou operaci nacvičeny a dodržovány. Je určen pro družstvo, které se s vysokou pravděpodobností může stát cílem nepřátelské palby. V žáru boje není ovšem vždy možné otrocky lpět na pravidlech, ale těchto šest nacvičených úkonů vám poskytne vyzkoušený a prověřený rámec pro vytvoření vlastního plánu akce.

·        Příprava zbraní a výstroje

·        Rychlá reakce na nepřátelskou palbu

·        Zajištění pozic nepřítele

·        Vítězství v přestřelce

·        Útok pod palebným krytím

·        Přeskupení družstva

 

1: Příprava na boj

před zahájením postupu při očekávaném dotyku s nepřítelem musíte především prověřit správnost maskování. Použitím maskovacích barev, síťek a vhodného listový, odpovídající terénu, ve kterém bude družstvo operovat, je třeba skrýt obrysy přilby, výstroje a siluety celého těla. Vaše zbraň musí být čistá, funkční a dobře promazaná. Střelivo musí být čisté a zásobníky a granáty správně rozděleny mezi mužstvo. Spojař se musí ubezpečit, že má nerušené spojení s velitelstvím.

Jako velitel čety musíte připravit a vydat rozkazy dříve, než družstvo vyrazí do akce. Tyto rozkazy musí zajistit, aby všichni muži v družstvu věděli co možno nejvíce o terénu, který je třeba překonat, výzbroj a rozmístění nepřátel atd. každý musí znát svůj úkol a postup k jeho splnění. Každého musíte poučit o podrobnostech trasy, použitém bojovém tvaru, na kterém křídle bude postupovat kulometná skupina a uvést další důležité údaje. V průběhu postupu k očekávanému styku s nepřítelem musíte předem vydat i rozkazy pro boj „V případě odstřelování zalehněte támhle u toho náspu“ atd.

 

2: Reakce na nepřátelskou palbu

družstvo musí být vycvičená k postupu bez ohledu na hluk palby cílené jinam a bez ohledu na nemířenou palbu. Účinná nepřátelská palba je naproti tomu taková, která by způsobila těžké ztráty, pokud by družstvo pokračovalo v postupu. Bezprostřední reakce na účinnou palbu musí být pro celé družstvo okamžité opuštění ohroženého prostoru. Pokud jste dokázali vydat předběžné rozkazy, družstvo bude přesně vědět, kde se má krýt. Pokud ne, musí se všichni plížením dostat do nejblíže dosažitelného krytu. Každý muž se musí pokusit určit zdroj nepřátelské palby a opětovat jí. Postup pro opuštění ohroženého prostoru je:

1.      K zemi

2.      Krýt se

3.      Plížení

4.      Pozorování

5.      Zamíření

6.      Pal!!!

 

3:Zjištění nepřítele

Určení místa, ze kterého vás někdo ostřeluje, může být velmi obtížné, zvláště v zastavěné oblasti. Vy ovšem musíte zjistit nepřítele co možná nejdříve, abyste jednak mohli pokračovat v postupu a jednak předešli ztrátám. Po nalezení nepřítele jsou tři metody:

Pozorováním

Při pohledu směrem, odkud se domníváte, že přichází zvuk střelby, můžete zahlédnout pohyb, dým, záblesky výstřelů či odlesky světla. Zvuk výstřelu má dvě složky „prásk“, způsobený průletem střely kolem vás a „bum“, to je odpálení náboje z pušky. Čas mezi prásknutím a bouchnutím poslouží k určení vzdálenosti, každá vteřina  představuje asi 600 metrů. Samozřejmě záleží na rychlosti střeli, pistolový náboj se nedá srovnávat s nábojem do odstřelovačky.

 Palbou

Můžete se pokusit vyvolat nepřátelskou palbu tak, že uložíte jednomu či dvou střelcům pálit do pravděpodobného místa úkrytu nepřítele.

 Pohybem

Pokud nepřítel stále není odhalen, budete muset nařídit dvěma mužům provést asi desetimetrový přískok do jiného postavení. Toto téměř s jistotou vyvolá nepřátelskou palbu, ale nedělejte si starosti. Muž pádící na úseku deseti metrů představují velmi obtížný cíl, ale nikoliv nemožný.

Nakonec, pokud toto vše nevyvolá reakci ze strany nepřítele, nezbude vám než pokračovat v postupu. Každý, kdo zjistí nepřítele, musí jeho pozici označit svým druhým vypálením střely se stopovkou příslušným směrem.

 

4:Vítězství v přestřelce

Jakmile jste nepřítele spolehlivě zaměřili, musíte na něj soustředit dostatečnou palebnou sílu k jeho vyřazení. Po získání převahy v přestřelce musíte udržovat dostatečnou intenzitu kulometné palby, která umožní střelecké skupině přesun na pozici, odkud lze provést útok.

 

5:Útok

Útok se skládá ze čtyř etap

Rozkazy

Velitel družstva vydá stručné rozkazy tak, aby každý muž přesně věděl co má dělat. Mimoto kulometná skupina, která zpravidla zůstává vzadu a zajišťuje palebné krytí, musí podrobně vědět, co se má dít a to dříve, než střelecká skupina vyrazí do útoku.

Postup vpřed

Účelem této etapy je přesun z pozice, kde se družstvo ocitlo pod palbou, na pozici vhodnou pro útok na nepřítele. Aby se dosáhl úhel mezi podpůrnou palbou z kulometu a výchozím postavením útočné skupiny co nejblíže k 90stupnům , postup bude většinou směřován na křídlo. Za určitých okolností může být výhodnější přesunout na křídlo kulometnou skupinu a postupovat vpřed – například  jestliže je přímo před nepřítelem mrtvý prostor.

Zteč

Útočící vojska obvykle potřebují místní převahu v poměru tři ku jedné. Z toho důvodu je jednotka v síle družstva schopna zaútočit jen na jednotlivý úsek zákopu či okop, odstřelovače nebo bunkr. Pokud zjistíte, že proti vám stojí výrazně silnější nepřítel, než bylo uvedeno, přivolejte jakékoliv dosažitelné posily. Zteč je konečným stádiem postupu  k nepřátelskému postavení. V této etapě je nutno vyvinout maximální palebnou sílu jak ze strany útočících skupin, tak i podpůrné kulometné skupiny. Je možno použít tříštivé granáty, nebo pro zvýšení účinku odpálit lehké či střední protitankové střely. Dýmové granáty lze použít pro krytí útočících  střelců na posledních několika metrech. Toto je pro velitele nejobtížnější fáze útoku, musí přimět své muže, aby opustili bezpečná palebná postavení a útočili se vztyčeným bodákem, třeba i přes odkrytý terén, srazili se s nepřítelem a zabíjeli. Není to snadný úkol.

Pokračování v boji

Nepřátelské postavení může být rozčleněno do hloubky. Po zahájení útoku musí družstvo využít situaci a pomocí palby a pohybu obsadit celé postavení, jinak se útok může zhroutit.

 

6:Přeskupení družstva

Ihned po vyřazení nepřátelského postavení musíte co možno nejrychleji rozmístit vaše družstvo a připravit se na možný protiútok. Musíte přidělit palebné sektory každému muži, postarat se o raněné, rozdělit střelivo a v případě potřeby vyhloubit zákopy či připravit pasti, nebo minová pole. Kulometná skupina musí zaujmout postavení co možno nejdříve.

 

 

 

 

Přepady a léčky

Jednotky zvláštního určení operují hluboko v srdci území obsazeného nepřítelem, kde provádějí aktivní i pasivní činnost. Typická pasivní operace zahrnuje zaujetí postavení v naprostém utajení, vybudování skrytého a bezpečného pozorovacího stanoviště a odesílání zpráv o silách a pohybech nepřítele. Aktivní operace jako přepady a léčky vyžadují odlišný druh odvahy, smělost namísto trpělivosti, rozhodnost namísto opatrnosti. Tento díl je věnován operačním technikám sil zvláštního určení a zabývá se prováděním přepadů a léček.

Přepad se člení do těchto fází:

1.      Utajený příchod

2.      Krátký a intenzivní boj

3.      Rychlé odpoutání

4.      Urychlený a rozhodný odchod

Přepady slouží ke zničení prostředků a zařízení nepřítele, jako jsou velitelská stanoviště, spojovací uzly a skladiště, dále k ukořistění materiálu, zbraní a braní zajatců. Nebo prostě ke způsobení co největších ztrát a škod nepřítele. Mohou se použít pro záchranu vlastních jednotek nebo spojeneckých partyzánů, a poslouží také k odvedení pozornosti od jiných operací.

 

Příprava přepadu

Účel akce, druhu objektu a poznatky o nepříteli budou mít vliv na velikost nasazené skupiny. Ale při jakékoliv velikosti se vždy dělí na dvě hlavní části – přepadovou podskupinu a zabezpečovací podskupinu.

Přepadová skupina provádí vlastní akci. Tou jsou vojska, která jdou a zničí zařízení, vysvobodí zajatce, ukradnou plány či šifry nebo udělají cokoliv, co je smyslem akce. Vedle ryzích bojovníků může mít v sestavě  experty na demolice, elektroniku nebo kohokoliv kdo  je potřeba.

Zabezpečovací skupina zajišťuje jejich krytí, zabezpečuje okolí a braní nepřátelským posilám v zapojení do akce, zastavuje případné uprchlíky a kryje odchod přepadové skupiny.

Jednotky zvláštního určení jsou po zásluze pověstní tvrdostí a rozhodností. Žádný z jejích příslušníků netouží zbytečně ztrácet čas, a tak neustále pátrají po potencionálních objektech útoku. Každý z nich je posuzován z hlediska jeho významu, možnosti příchodu a odchodu s přihlédnutím ke vzdálenosti a terénu, potřebné velikosti přepadové skupiny, a pak začíná příprava operace

 

Místní represálie

Dalším důležitým faktorem je pravděpodobný dopad na spřátelené i ostatní obyvatelstvo v důsledku přepadu. Existují nesčetné příklady poprav desítek místních obyvatel za každého zabitého okupačního vojáka. Zvažování této možnosti je vždy součástí přípravy přepadu, a specialisté na psychologickou válku budou také připraveni plně využít dosažené úspěchy.

 

Jednoduchost

Přestože plán akce musí být pečlivě zpracován do posledního detailu, musí být v zásadě jednoduchý. Kdyby měl úspěch záviset na souhře mnoha faktorů, pak by změna kteréhokoliv z nich mohla zmařit celou operaci.

Doba akce – denní i roční – je vždy kritickým faktorem. Jestliže je operace jednoduchá a uspořádání objektů útoku je dobře známo, je spíše vhodné operovat za tmy. Nejsou-li zpravodajské poznatky úplné, udeřte za svítání nebo za soumraku.

 

Odchod

Soumrak je nejvhodnější dobou k odchodu poskytuje vám výhodu posledních minut denního světla k opuštění prostoru samotné operace a tma zpomalí nepřítele při pronásledování. V každém případě však vybírejte čas velmi pečlivě, abyste si zajistili maximální možnou výhodu.

Význam přesného zpravodajského zajištění se jeví samozřejmým a nelze jej přecenit.

 

Hlavni zdroje poznatků:

1.      Místní agenti

2.      Průzkum

3.      Družice a výškové lety

Největší význam má místní znalost. Kde je to jen možné, měli by se zverbovat spřátelení místní obyvatelé jako průvodci, a pokud to bezpečnostní situace dovolí , mohou se použít i v samotné přepadové skupině.

Při pohybu k objektu útoku je nutno činit veškerá opatření proti vyzrazení vlastní přítomnosti. Vyhýbejte se jakémukoliv setkaní s nepřítelem, ale pokud dojde k nejhoršímu a střetnete se s ním, musíte zajistit aby jeho ztráty byly 100%

 

Léčka

Léčka je přepad pohyblivého objektu. Jediný skutečný rozdíl je v tom, že harmonogram operace je neúplný a nespolehlivý. Ani vynikající zpravodajské zdroje nemohou předpovědět skutečnou dobu jednotlivých kroků nepřítele, takže přepadová skupina bude často na místě nějakou dobu před příchodem objektu útoku, což významně zvyšuje riziko prozrazení.

Léčky se zřizují s cílem zničit nebo zajmout živou sílu a materiál nepřítele nebo omezit jejich pohyb. Systematický postup může usměrnit trasy přesunu vojsk či zásobovacích operací nepřítele a donutit jej k soustředění svých pohybů na hlavní silniční a železniční trasy, kde bude mnohem zranitelnější, zvláště za vzduchu. Samostatné  železnice jsou vždy relativně odkrytým cílem. Například pouhé odstranění kolejnic zastaví celý systém a naruší dopravu materiálu a vojsk.

 

Záměrná léčka

Je plánovaná nacvičená operace podložená zpravodajským hlášením. Za ideálních podmínek byste měli terén prostudovat nejdříve z mapy a leteckých snímků a potom ho osobně prozkoumat. Čím pečlivější bude příprava a čím důkladnější nácvik, tím větší škodu nepříteli způsobíte. 

 

Okamžitá léčka

Používá se tehdy, když znáte směr, odkud se nepřítel přiblíží. Při záměrné léčce to samozřejmě vyžaduje dobrou zpravodajskou znalost úmyslu nepřítele. Přímočarou léčku použijete, když vidíte, co nepřítel dělá. V obou případech však musíte být připraveni, že se nepřítel může nenadále objevit z kteréhokoliv směru. Jinak se může stát, že do léčky padnete sami.

 

Prostorová léčka

Používá se tehdy, když víte, že nepřítel se přiblíží k postavení, ale nevíte z kterého směru. Prostorovou léčku tvoří několik zálohových skupin, každá čeká v úkrytu v dané ose na nepřítele. Příprava je složitější, protože velice snadno by se mohlo stát, že ve zmatku střílí jeden na druhého. Ale při dobrém řízení můžete vehnat nepřítele z jedné léčky do druhé.

 

Založení léčky

Léčka se může připravit a uplatnit během několika hodin, nebo to může být dlouhodobá operace uskutečněná po několikadenním hlídkování. Může jí uplatnit hlídka operující hluboko za nepřátelskými liniemi a podporovaná z hlídkové základny, stejně jako průzkumné hlídky, o kterých byla řeč dříve.

Typické prostory pro léčku jsou následující:

  1. Známé trasy, které nepřítel pravidelně používá 
  2. Týlové  nepřátelské prostory, jako zásobování vodou, sklady atd. 
  3. Významné body na mapě: mosty, křižovatky, silnice 
  4. Přístup k vlastním obranným postavením 
  5. Přístup k vesnicím 

Budete-li muset zalehnout a čekat déle než jednu noc, budete muset rozdělit své lidi do dvou skupin – jedna obsadí léčku a druhá bude odpočívat. Musíte být nudné hodiny ve střehu, pozorovat výhled a nepolevovat. Jestliže posádka zálohy klímá, často se z lovce stane štvanec.

Individuální kázeň je životně důležitá proto:

  1. Přesun do zálohy musí být tichý a postřehnutelný 
  2. Hluk a pohyb omezte na minimum 
  3. Nekašlete, nefrkejte, nevrťte se 
  4. Nevařte, mějte tedy dostatek studené potravy 
  5. Mějte zbraně v pohotovosti 

Posádka léčky je většinou rozdělena do několika družstev. Úderná skupina má za úkol boj ze zálohy. Ochranná skupina na křídle dává včasnou výstrahu o postupujícím nepříteli a braní nepřátelskému útoku z křídla. Může také zabránit nepřátelských vojáků z bojového prostoru. Zadní ochranná skupina chrání týl úderné skupiny a střeží ostatní výzbroj skupiny.

Místo kde léčku postavíte by mělo:

  1. Být skryté nepříteli 
  2. Být bez zjevné únikové cesty 
  3. Poskytnout vám krytý přístup a ústup 
  4. Umožnit včasné varování před blížícím se nepřítelem 
  5. Mít dobré palebné pole 

Důvody možného selhání léčky:

  1. Cvakot napínání kohoutku, natahování závěrů 
  2. Zvuk rádia ze smrtící zóny 
  3. Nedostatečné maskování 
  4. Příliš mnoho pohybů v postavení 
  5. Nedostatečné spojení mezi skupinami 
  6. Zaseknutí zbraně 
  7. Příliš časné zahájení palby 
  8. Všichni střílejí na stejný cíl, část nepřátel není zasažena 

 

 

 

 

Zakopání a obrana

Úspěch v boji na proměnlivém bojišti vyžaduje více než jen odvážné kousky. K řemeslu vojáka patří i schopnost zakopat se a přežít, aby mohl vyhrát příští bitvu. Účinné obranné postavení využívá co nejlépe dostupnou palebnou sílu. Ať  na úrovní čety či družstva, musíte umístit a uspořádat zákopy tak, aby všechny přístupy k vašemu postavení byli kryty nejméně dvěma palebnými sektory. Tak budou muset nepřátelské síly vždy vstoupit na ohrožené území dříve, než se k vám přiblíží. Účinná obrana závisí na těchto základních principech.

 

1: Braňte taktické významné území

Musíte odepřít nepříteli jakékoliv území, které má taktický význam. To můžete učinit buď obsazením a obranou daného prostoru, nebo můžete překrýt přístup k němu.

 

2:Braňte své pozice v hloubce

Potřebujete určitou hloubku obrany, abyste mohli přestát útok  a zpomalili jej. Tenká červená čára se snadno protrhne.

 

3: Jednotlivá postavení se vzájemně podporují

Vzájemná podpora v rámci družstva znamená, že každý zákop musí být schopen podporovat sousední zákopy palbou před jejich čelo, na křídlech či do týla. V rámci čety každé družstvo musí být schopno podporovat obě další tak, že jejich palebné sektory se překrývají.

 

4: Skryjte své postavení

Zákopy musí být pečlivě maskovány proti pozorování ze země i ze vzduchu. To lze zajistit vhodnou kamufláží, ale především dobrým rozmístěním. Terén je možno využít tak, že nepřítel náhle narazí bez výstrahy na obrané postavení. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je budování obraných pozic na odvráceném svahu, tedy za vrcholem kopce, takže nepřítel dorazí k vaším pozicím a je schopen vést přímou palbu až po překročení horizontu a když už je na dostřel vašich ručních zbraní.

 

5: Braňte všechny přístupy

Veškerá obranná postavení  je třeba umístit tak, aby mohla čelit útoku z kteréhokoliv směru. Přestože družstva a čety budou mít určen hlavní směr, na který soustředí palbu, nepřítel může proniknout vašimi liniemi -zvláště v noci – a musíte být připraven čelit útok z libovolného směru.

 

6: Udržujte průchodnost zásobovacích tras

Jako v každé jiné fázi boje i úspěšná obrana závisí na spolehlivé logistické podpoře. Jakkoliv dobře umístěné postavení se těžko udrží, jestliže obráncům dojde střelivo. Vždy dodržujte těchto šest zásad při budování obraného postavení.

 

Rozmístění okopu

Při rozmísťování zákopů je třeba posoudit vliv následujících faktorů, které mohou působit protichůdně. Každý výsledek bude zahrnovat určitou míru kompromisu.

 

1: Použití zbraní

Musíte umístit svůj zákop tak, aby vám umožnil dobrý výhled a přehledný palebný sektor. Musíte jej vybudovat tak, abyste mohli vést palbu bez překážek a omezení

 

2: Ochrana

Hlavní ohrožení pro zakopanou pěchotu představuje dělostřelectvo. Pro maximální ochranu by zákopy neměly být širší než půl metru. Strop krytého zákopu by měl být silný nejméně 45cm.

 

3: Rychlost budování

Namísto krumpáčů a lopat lze použít mechanické ruční nástroje nebo připravit terén pomocí trhavin. Nejlepší řešení je malé rypadlo, které dokáže velmi rychle vyhloubit zákop, okopy, velitelská postavení i rozsáhlé palebné postavení.

 

4: Maskování

Zákop by měl být samozřejmě  co nejlépe zamaskován.

 

Základní palebný okop

Palebný okop pro dva muže, okop pro čtyři muže a okop pro kulomet jsou tři základní typy, se kterými se setkáte. Okop pro dva muže je metr hluboký, půl metru široký a dva metry dlouhý. Hloubka se může měnit podle výšky nejvyššího muže v zákopu. Obecně by mu měla dosahovat do podpaždí. Palebné okopy by měly být kryty shora. Kryt by neměl být vystupovat víc než třetinu maximálně polovinu metru nad okolní terén. Jestliže je okop krytý v celé délce, je nutno ponechat nekrytou mezeru pro přístup, odpalování reaktivních protitankových střel a házení granátů.

 
 

Úkryt

Jestliže jste hotov s palebným okopem, dalším úkolem je vyhloubit úkryt, ten je pokračováním palebného okopu a měl by být dlouhý půldruhého metru. Můžete jej podepřít kládami či plechem a navrstvit na něj 45cm zeminy.

 

Další obranná zařízení

 Po zakopání musíte vybudovat další obranná zařízení. Před vaším postavením instalujte drátěné překážky, i přestože nemají význam pokud nejsou kryty palbou.  Můžete také položit miny. Dobře rozmístěná a zamaskovaná pole, krytá palbou, představují vysoce účinnou překážku pro pěchotu i vozidla. Nakonec musíte mít úplný palebný plán, zahrnující podpůrné dělostřelectvo a tanky, minomety, kulomety a protitankové zbraně, kterými můžete udržet obranné postavení.

 

 

 

Palba a pohyb

Můžete bojovat na široké frontě, jako součást střetnutí s účastí několika divizí – anebo můžete být na hlídce v síle ne více než četa. Ať je však operace rozsáhlá či omezená, pěšákova reakce na události na bitevním poli je soustředěna na jeho družstvo, nejzákladnější jednotkou v každé pravidelné armádě.

 

Družstvo

Ve většině armád tato základní jednotka sestává z osmi až deseti mužů, jeden z nich je velitel, zpravidla v hodnosti desátníka. Družstvo se dělí na střeleckou skupinu a kulometnou skupinu. Střelecká skupina se skládá až ze šesti střelců, kteří působí ve dvojicích nebo ve dvou skupinách o čtyřech a dvou mužích. Kulometná skupina tvoří střelce a velitele v hodnosti svobodníka, který je též zástupcem velitele družstva.

 

Palebná síla

Je možné množství variací na dané téma: jestliže je například požadována větší palebná síla k podpoře útoku, může být kulometná skupina posílena dalšíma dvěma střelci, zatímco zteč provedou zbylí čtyři muži.

Taktika družstev je založena na současné palbě a pohybu. Takže pokud střelecká skupina postupuje, kulometná skupina má zůstat na místě, připravená podporovat střeleckou skupinu. Je jasné, že střelecká skupina je během pohybu zranitelná, a tak cokoliv pomůže udržet nepřítele s hlavou u země, je jenom prospěšné. Podobně, zvlášť v posledních stádiích útoku, palba a manévr budou často nezbytné i v rámci samostatné střelecké skupiny. Na nejnižší úrovni jeden člen bojové dvojice váže nepřítele, zatímco druhý postupuje vpřed. Palba a manévr je pojem označující současné využití zbraní, pohybu a terénu. Cílem palby a manévru je postup s co nejmenšími ztrátami v dotyku s nepřítelem. Příhodný terén je využíván ke krytí před nepřátelskou palbou během postupu, zatímco palba nehybné části družstva nebo čety potlačuje nepřátelskou palbu cílenou na pohyblivou část.

 

Podpůrná palba

Palba a manévr se provádějí na všech stupních, takže v případě většího útoku na stupni roty nebo praporu se na podporu pěchoty používá kombinace podpůrné palby dělostřelectva, minometů, tanků, protitankových zbraní a letectva. Na podstatně nižším stupni se palba a manévr použije v rámci čety v případě vyčlenění jednoho družstva jako manévrovací skupiny. Podobně lze použít palbu a manévr v rámci družstva mezi jednotlivými střelci za účelem probití přes nepřátelské pozice. Střelci v družstvu jsou rozděleni po dvojicích nejen pro účel palby a manévru, ale také proto, aby si moli pomáhat v řadě situací. Například zatímco jeden z dvojice je na stráži, druhý připravuje jídlo – nebo je-li jeden raněn druhý poskytuje první pomoc.

 

Tvary družstva

Základní tvar družstva je zástup, dvojstup, šíp nebo kopí, kruh a rojnice. Výběr vhodného tvaru záleží na šesti faktorech:

 

·        Terén, ve kterém postupujete

·        Pravděpodobný směr nepřátelské palby

·        Viditelnost

·        Jak bude družstvo nejsnáze řízeno

·        Potřeba maximálního účinku vlastní palby

·        Kdo má převahu ve vzduchu

 

Zástup

Je nejzákladnější podoba vojenského tvaru a v džungli je často jediný možný. Je vynikající pro pohyb podél křoví či okraje lesa, ideální pro postup úzkým průchodem. Je snadno ovladatelný a je nejméně zranitelný při palbě z boku.

Je ovšem velmi zranitelný palbou zepředu a vlastní palba tímto směrem je velmi obtížná

 

Šíp

Šíp je asi nejpoužívanějším tvarem pro postup otevřeným terénem. Kulometná skupina je umístěna na tom křídle, odkud lze očekávat útok.

 

 

Kopí

Kopí je obdobou šípu, ale používá se pokud není potřeba rozvinout kulometnou skupinu na určitém křídle. Kulometná skupina se drží ve středu, kde tvoří kopí a je připravena přesunout se na jakékoliv křídlo.

 

 

Kruh

Kruh se často používá při překonávání otevřeného prostoru v noci. Je snadno ovladatelný a poskytuje dobré možnosti pro kruhové pozorování i obranu. Umožňuje vést palbu na všechny strany, ale představuje soustředěný cíl.

 

 

Rojnice

Je použitelná jako útočná sestava, je však obtížně ovládatelná

 

 

5 Bodů pro bezpečný pohyb

 

·        Sledujte svého velitele a jeho povely

·        Udržujte kontakt s ostatními družstvy

·        Buďte zticha a naslouchejte

·        Dodržujte své postavení

·        Buďte pozorní

·        Buďte připraven k přeskupení družstva

 

 

 

 

Maskování

Dobré maskovaní a umění přizpůsobit se okolnímu terénů jsou téměř důležité jako střelecká dovednost. Ve skutečnosti dobře zamaskovaný špatný střelec přežije pravděpodobně déle než nevhodně ukrytý odstřelovač.

Při útěku a úhybných manévrech podstatně stoupá význam maskování a ukrývání. Vojáka na útěku se musí skrývat, spát ve dne a přesouvat se v noci. Ale ani krytí tomu nesnižuje důležitost maskování. Maskování osob má určité základní pravidla, zaměřené k oklamání nejrozšířenějšího čidla na bojišti – lidského oka.

 

Tvar

Ochranná přilba, torna, zbraň i další nesená výbava, například vysílačka, mají často charakteristický tvar, který se v přírodním prostředí neexistuje. Proto je nutné především rovné linie překrývat přídavnými sítěmi a proužky z  maskovací tkaniny. Existují také maskovací elastické přehozy na radiostanice a pro nejrůznější agregáty.

Pušky, samopaly a kulomety mají rovněž charakteristický tvar a často jsou černé barvy. Ačkoliv lze na jejich zamaskování použít speciální povlaky, není vhodné je upevňovat na držadlech, neboť zapříčiňují vyklouznutí zbraně. Zamezují pevnému uchopení zbraně, což se odráží v nepřesné střelbě. Je lepší používat zelené nebo maskovací pásky, (páska je pro zamaskování velmi užitečným pomocníkem).

 

Lesk

Za starých časů, kdy se nosily mosazné přezky a spony, byl voják viditelný na velkou vzdálenost, neboť všechny parádičky na jeho uniformě odrážely světlo. Přestože většina moderních nosných ústrojí má plastové spony nebo kovové úchytky z antireflexním povrchovou úpravou, vyskytují se i dnes na bojišti lesklé plochy.

Dalekohled, sklíčka kompasu nebo brýle odráží světlo, a proto mohou být používány pouze při spolehlivém ukrytí, stejně jako radiové stanice, jejichž typická zařízení přitahují pozornost. Dalekohled je nutno nosit v pouzdře, stejně jako mapu, složenou tak, aby odkrývala pouze tu část, která je potřebná. Pozornost je nutné věnovat lesklému obalu mapy. Pokožka se také neubrání lesku. V noci odráží měsíční svit, a proto dokonce i vojáci černé pleti musí používat maskovací krém.

 

 

Silueta

Tak jako má každá věc svůj tvar, tak i silueta vojáka je tvořena obrysy těla a nesené výstroje. Silueta hlavy a ramen je těžko zaměnitelná a nemá v přírodě obdobu. Proto je hlavním rozpoznávacím znakem lidské postavy. Nezamaskovaná ochrana přilba přitáhne pozornost protivníka.

Použitím místní vegetace lze změnit tvar přilby, zejména horní zaoblení, které je jejím charakteristickým prvkem. K skrytí obrysů ramen se do výstroje zasunují trsy trávy. Bojové vozidlo má také typickou siluetu, a proto i při dobrém zamaskování může být při nevhodném umístění odhaleno, například proti horizontu nebo před světlým pozadím.

 

a)    Chodící keř, vypadá na první pohled efektivně, ale je znemožněn přístup ke střelivu a další přídavné výstroji.

b)    Světlý obličej a ruce odráží světlo a vytváří vizi strašidla. Malé množství přírodního materiálu nezakrývá dost.

c)    Tak je to správně. Skutečné zamaskování mění charakteristické tvary a zahaluje světlé plochy obličeje a rukou. Na druhé straně je volný přístup k munici a vybavení.

 

Pachy

Dokonce i plně civilizovaní člověk získá po několika dnech v přírodě velice dobrý čichový cit. Čichem je schopen určit chod automobilového motoru, přípravu teplé stravy v polní kuchyni, pachy lidského těla a vůně čistících prostředků.

Některé pachy je velice těžké maskovat, proto by vojákova mýdla nemněla obsahovat voňavé složky a činnost jako vaření je třeba omezit pouze na denní dobu, kdy jsou jiné zápachy výraznější a vzduch teplejší. Jeden z nejvíce nemaskujících prvků je kouření – pro charakteristický zápach tabáku. Odpadky z kuchyně, stejně jako nedopalky cigaret, by měly být vyváženy mimo trvalé stanoviště. Jejich zakopání je pouze nouzovým řešením, neboť zbytky potravin jsou často vyhrabány zvířaty a mohou být dobrým rozpoznávacím prvkem (napovídající o síle jednotky).

 

Zvuk

Při hlídkování v terénu je voják schopen způsobit mnoho nejrůznějších zvuků. Mohou mu vrzat boty, chrastit zásobníky v pouzdře na střelivo či nářadí na čistění zbraně. Dokonce i řemení může vydávat zvuk.

Zbraň také sem tam zadrnčí. Vysílání z radiostanice může být v nehlučném prostředí zaslechnuto. Kašel a hovor za jasné noci se rozléhá na velké vzdálenosti. Je nutné dodržovat pravidla bezhlučné činnosti, kde dohodnuté signály nahradí mluvené slovo a nezbytná konverzace se vede pouze šeptem. Řádné uložení výstroje, přitažení klepajících pásků a dalších zvuky vydávajících předmětů a zejména závěrečné celkové úpravy před odchodem na hlídku značně omezí hlučnost při samotné akci. Je-li budována zákopová pozice, strážní by měli být rozmístěni v takové vzdálenosti, aby zjistili nepřítele dříve, než on uslyší kopání.

 

 

 

  • Nejprve zamažte všechny světlé lesklé plochy pokožky. 
  • Nyní zamaskujte obrysy a tvar očí, nosu a úst. 
  • Zbývající část obličeje zamažte a pomocí slin rozetřete. 

 

Hlídka

Úspěšné užití hlídek leží u kořenů všech podob moderního válečnictví. Má-li mít armáda nejnovější poznatky o nepříteli, ovládnout území mezi frontovými liniemi, nebo zničit či rozdělit nepřátelské síly, je nezbytný účinný systém hlídkování. Základem všeho je, aby každý voják byl dokonale seznámen se způsobem hlídkování a jeho účelem.

Vedení konvenčních válek vždy zahrnovalo vysílaní hlídek do prostoru mezi prostorem mezi předními liniemi za účelem získání informací o druhé straně a ovládnutím území nikoho. Při vedení takzvaných omezených bojových akcí je činnost hlídek bezesporu ještě důležitější.

 

Šestero úspěšné hlídky     

• Volte pro návrat vždy odlišnou trasu

• Neunavujte mužstvo přes míru – vyčerpání vede k chybám

• Dělejte časté zastávky a naslouchejte

• Seznamte se s výhledy, zvuky a pachy dané oblasti

• Zabalte řádně veškerou výstroj, aby nerachotila a nevrzala

• Snažte se dívat skrz, nikoliv na husté křoví a porosty

 

      Proč hlídky?

Nemůžeme naplánovat úspěšnou operaci bez přesných a čerstvých informací. Přes množství důmyslných prostředků získávaní informací, jako jsou družice, letecké snímkování, dálkově ovládané letouny či pozemní prostředky, systémy pro noční pozorování a mnoho dalších, průzkumná hlídka je stále nejspolehlivější způsob, jak získat podrobné a prověřitelné poznatky.

Chcete-li si udržet tento zdroj informací, musíte ovládnout území nikoho. To ztíží nepříteli získávání údajů o vašich pozicích. Proto má činnost hlídek dvě protikladné stránky: zatímco většina hlídek je vysílána za účelem získání informací, stejně důležité je zabránit nepříteli získat pro něj potřebné informace.

Úspěšná činnost hlídek vyžaduje vysoký stupeň profesionality. Potřebuje pečlivé plánovaní, vysokou úroveň vycvičenosti jednotlivce, dokonalou souhru ve skupině a rozhodné velení. Z mnoha pohledů činnost v hlídce žádá od pěšáka více než jakákoliv jiná oblast jeho výcviku.

 

Průzkumná hlídka

Průzkumné hlídky získávají poznatky pozorováním a působí skrytě. Při takové činnosti se musíte vyhýbat boji, s výjimkou vlastní obrany nebo využití nepředpokládané příležitosti. Průzkumná hlídka může plnit řadu úkolů, mezi nimi:

 

1. Zajišťování nepřátelských postaveních a přístupů k ním.

2. Získání detailních poznatků o rozsahu, síle a rozložení nepřátelských sil

3. Sběr údajů o utváření terénu k usnadnění budoucí činnosti

4. Sledování činností nepřátelských hlídek

5. Kontrola neporušenosti vlastních drátěných překážek a minových polí

 

Strážní hlídky

Pozorovací hlídky jsou své povahy nepohyblivé, ale na rozdíl od průzkumných hlídek mohou mít jak aktivní, tak pasivní roli. Zaujímají postavení před vlastními pozicemi s cílem varovat při jakémkoliv pohybu nepřítele a zabránit či narušit pokus o průnik. Nejmenší síla takové hlídky by měla mít tři až čtyři muže. Mezi její úkoly patří:

 

1. Pozorování a naslouchání na předpokládaných přístupech nepřítele
2. Pozorovat území před a mezi obranným postavením
3. Krýt minová pole a překážky, které nelze krýt z hlavních pozic

 

Pozorovací hlídka obvykle zaujímá postavení v noci a přes den zůstává skrytá. Musí mít rádiové spojení s vyšší jednotkou, aby mohla vyžádat a řídit dělostřeleckou, minometnou a kulometnou palbu. Dokud řídí palbu jiných jednotek a zdržuje se vlastní střelby, má větší naději udržet se ve svém postavení. Pokud je nucena zapojit se do boje, musí se zpravidla stáhnout.

 

Bojové hlídky

Bojové hlídky jsou určeny k útočným akcím. Vysílají se k plnění dílčích úkolů s dostatečnou výzbrojí a palebnou silou pro bojovou činnost. Úlohy vhodné pro použití bojových hlídek zahrnují:

 

1. Provádění výpadů do nepřátelských postavení

2. Získávání zajatců či materiálu pro zpravodajskou službu

3. Nastražování léček včetně protitankových

4. Provádění útočných akcí proti nepřátelským hlídkám

 

Bojové hlídky obvykle působí pod velením důstojníka a měly by být o síle devíti až desíti mužů. Musíte mít dost sil, pokud narazíte na nepřátelskou hlídku. Další faktory ovlivňující velikost bojové hlídky je síla nepřátelských hlídek.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář